Tomáš Skuhravý: Za volantem už neblázním

Na fotbalovém mistrovství světa v Itálii 1990 prostřílel tehdejší Československo do čtvrtfinále. S pěti trefami se stal druhým nejlepším střelcem celého šampionátu. Apeninský poloostrov se mu pak stal na tři dekády dalším domovem. Na prahu své šedesátky však vyslyšel volání domoviny a vrátil se do Čech. Do českého fotbalového prostředí se zapojil díky spolupráci s AUTO UH a stal se součástí sportovního úseku 1.FC Slovácko. Při slavnostním otevření prvního oficiálního showroomu BYD v Česku se stal jedním z ambasadorů této globální značky.

Tomáši, při otevření showroomu BYD v Uherském Hradišti jste měl možnost se seznámit s vozy této značky. Jaký na vás udělaly dojem?

Jedním slovem?... Wow… Za svůj život jsem měl v rukou volant spousty značek ať už sporťáků nebo luxusních limuzín. V BYD se ale propojují oba tyto typy. Přestože je to elektromobil, má neskutečnou sílu, zrychlení a luxus zajišťuje jak vychytaný interiér, tak lahodný design a k tomu neskutečné technologie. Prostě v tomto voze se potvrzuje, že jsme v Evropě zůstaly přešlapovat na místě.

Nevadí vám, že jde o čínskou značku?

Mělo by? A Proč? Vůbec to neřeším. Jsou to jen předsudky. Dnešní svět je tak propojený a zmenšený dopravními prostředky nebo i komunikačními platformami, že i dříve neskutečně vzdálená Čína je obrazně řečeno „za rohem.“

BYD má v záplavě čínských značek, které přicházejí do Evropy výsadní postavení. Dokáže směle konkurovat a také vytlačovat z trhu i tradičnější Teslu. Čím to podle vás je?

Máte pravdu, že čínských, ale obecně asijských značek se k nám valí bezpočet. Každý z těch asijských producentů jde svojí cestou. Ať to jsou japonské či jihokorejské automobilky. Někteří čínští výrobci se nechávají zase až příliš inspirovat historickými značkami. I evropskými. Co si budeme namlouvat. Číňany ale obecně i Asijaty jsme to naučili sami, když jsme u nich v honbě za cenou hledali levnou pracovní sílu. U BYD se mi ale líbí, že jde vlastní cestou, vytváří originální koncept. Ať už v designu, kde cítím lehce italskou designerskou školu, ale hlavně v inteligentních technologiích a třeba i v detailech. Víte třeba, že některé vozy BYD vám nabízejí v infotainmentu karaoke? Když jsem to zjistil, tak jsem se musel na první dobrou smát. Ale jen to dokumentuje čínskou pečlivost, snahu po originalitě a zaujetí zákazníka.  

Na italských dálnicích jste plyn nešetřil. Sešlápnete pedál BYD i dnes?

Jsem docela čerstvě hrdý dědeček, tak musím úměrně s touto mojí novou rolí uzpůsobit i své chování na silnicích (úsměv). Když to ale provoz, počasí či stav vozovky dovolí, tak se přiznám, že čas od času povolenou stotřicítku nedodržím. Na druhou stranu jsem ale rád, že jsem si prožil i ty „divoké“ roky, protože si dobře uvědomuji, co a kdo se na silnicích či dálnicích může objevit za volantem.  

Je pro vás automobil každodenním průvodcem a parťákem?

Bez pochyby. Bohužel jsme generace, která bez čtyřech kol neudělá ani krok. Přestože se člověk snaží udržovat v pohybu a kondici, tak prostě přirozeně sedne za volant už když chce zajet třeba nakoupit. Jsme zlenivělí, navíc nás do toho tlačí zrychlená doba. V autech trávíme moře času. Já pendluji mezi Prahou, Uherským Hradištěm ale i Itálií, kde mám pořád své kamarády, ale i závazky. Auto je pro mě prostě velmi důležitý společník. Proto mně není jedno, který vůz a značku využívám.

Vzpomenete si ještě na svoji aktivní kariéru a kopnete si ještě do míče?

No jejda. Už mám sice za krkem těch šest křížků, ale cítím se stále plný energie. Sice se mně ozývají fotbalová kolena, ale když to jenom trochu jde, tak obléknu dres, kopačky a třeba s kamarády z éry devadesátých let z bývalé reprezentace rozdáváme lidem radost. Aspoň teda doufáme, že mají radost, když nás vidí (úsměv). Nohy mně cukají i na tribuně či u televize (smích).