Karel Psohlavec: Na čtyřkolce i za mikrofonem

Založil oblíbený podcast Czech Firearms, který stále nabírá na popularitě. Podcast je výjimečnou platformou pro setkávání osobností, které jsou zapálené do střelných zbraní, stejně jako facebookový profil Czech My Guns, který sleduje téměř 25 000 fanoušků. Karel Psohlavec je prostě nadšenec do střelných zbraní a své nadšení předává i ostatním. Předává ji i díky čtyřkolce, kterou má od skupiny AUTO UH.

Karle, většina lidí Vás zná pod značkou Czech My Guns. Jak byste se představil čtenářům, kteří Vás ještě nesledují? 

Pokud bych se měl představit a přitom nezapadnout do nějakého klišé, tak to bude dost těžké. Kdybych to řekl obecně, tak jsem byl vždy vnitřně motivovaný dělat věci, které stojí za to si pamatovat. Vyrůstal jsem na dobrodružných knížkách a fantastických vyprávěních svého otce a nějak se do mě propsala touha dělat věci, které stojí za to vyprávět – nebo si je alespoň pamatovat. A pak se k tomu přidala vášeň pro zbraně. Nejdřív jako koníček, ale časem jsem si uvědomil, že je to víc, než ostatní vášně. Že mě to ani po letech neopouští – a pak už je jen krůček k tomu rozhodnout se udělat z koníčku živobytí. Zní to jednoduše, ale rozhodně to jednoduché není. Nicméně to bylo nejlepší rozhodnutí mého života. A když už takovou vášeň máte, chcete ji ukázat světu a zároveň dokázat, že o tom něco víte.

Pamatujete si moment, kdy jste si řekl, že se Vaše vášeň stane prací? 

Pamatuji si dva momenty. Jeden byl, když jsem žil na Novém Zélandu a hledal stálou práci. Tenkrát jsem dělal tzv. „general labourer“, tedy agenturního zaměstnance na různé manuální práce. Byla to zábava, protože si člověk vyzkoušel spoustu věcí – od výměny izolace na střeše až po vystěhování banky – ale nebylo to nic stabilního. Jednoho dne jsem narazil na inzerát, že hledají prodejce do obchodu se zbraněmi. Sice v jiném městě, než kde jsem žil, ale měli tam i pobočku. Vyplnil jsem přihlášku a osobně ji donesl do obchodu. Napoprvé mě odmítli, ale přihlášku si nechali. Za tři dny mi volali, jestli nepřijdu na zkoušku – a tak jsem začal pracovat v obchodě se zbraněmi na Novém Zélandu. Tehdy jsem si uvědomil, že se tím můžu uživit a to byl první zlom.

Pak jsem se vrátil do ČR a pracoval v kanceláři. Po čtyřech letech jsem postupně dospěl k názoru, že mezi zbraněmi jsem byl nejšťastnější, a tak jsem se jednoho dne rozhodl, že to takhle dál nejde. Buď se vrátím na Nový Zéland, nebo si najdu práci se zbraněmi. Tou dobou už jsem měl založené profily Czech My Guns, ale byly teprve na začátku.

Co dnes považujete za hlavní náplň své práce – je to spíše tvorba obsahu, testování nebo komunita kolem Vaší značky? 

Už více než 5 let pracuji v marketingu České zbrojovky v Uherském Brodě, takže na prvním místě jsou moje povinnosti tam. Tato práce mi zároveň umožnila naplno se věnovat své vášni – je to určitá synergie. Zbraním se tak věnuji prakticky pořád.

Pak přichází na řadu tvorba obsahu na vlastních sociálních sítích, ale nedělám si na sebe zbytečný tlak. Materiálu je víc, než dokážu zpracovat a často tomu nechávám volnější průběh. Upřímně – nedělám to tak poctivě, jak bych chtěl. Sociální sítě často odráží spíš kvantitu a rychlost než kvalitu a tomu se snažím přizpůsobit.

Natáčím obsah se zbraněmi a příslušenstvím a několikrát do měsíce točíme s kolegou Lukášem Czech Firearms Podcast, kde si povídáme s hosty ze střelecké komunity – od závodních střelců až po vojáky a policisty. Je to hodně pestré a obsahu tvoříme opravdu dost. Bereme to i jako službu komunitě, ale samozřejmě se to musí i ekonomicky uživit.

Přes den se asi nenudíte. Jak vypadá Váš běžný pracovní den? 

Schválně popíšu ten nejšílenější. Ráno v 6:30 vstávám, v 7:00 nasedám do auta a jedu hodinu do práce. Dříve jsem byl v roli prezentátora zbraní v České zbrojovce, dnes už trávím více času u počítače – maily, administrativa apod. V 16:30 nasedám zpět do auta a jedu domů.

Doma se rychle najím, sbalím kamery, které jsem si večer předtím nechal nabíjet, a spěchám do podcastového studia. V 19:00 máme sraz s Lukášem a hostem. Po přípravě začínáme natáčet. Končíme často až po 23:00, pak všechno uklidit, sbalit a můžete jít spát. To jsou dny, kdy vypijete čtyři a více káv jen proto, aby to všechno klaplo.

Který projekt nebo spolupráce Vám v poslední době udělaly největší radost? 

Největší radost mi dělá Czech Firearms Podcast. Je to projekt, který posouvá celé to snažení dál, a navíc už na to nejsem sám. S Lukášem nám tandem funguje skvěle.

Co se týče Czech My Guns, velkou radost mi udělala nominace na IWA OutdoorClassics od společnosti Brownells, kde mě zařadili mezi TOP 10 zbraňových influencerů v Evropě.

Co je na Vaší práci nejtěžší a co naopak považujete za nejzábavnější? 

Nejtěžší je střih. Kdybych se ho mohl zbavit, natočím pětkrát tolik obsahu. Většinou to ale nejde, protože mám jasnou představu, jak má výsledek vypadat, a tu nedokážu předat někomu jinému. Takže to nakonec dělám sám po večerech. Občas se stane, že mám natočený materiál, ale ke střihu se vůbec nedostanu.

Nejzábavnější jsou jednoznačně vtipná videa, kdy jede fantazie naplno a máme pocit, že tím „zboříme internet“. Ať už jde o snahu sestřelit letící puk pistolí nebo rozborku a sborku jednou rukou na čas.

Máte nějaký profesní sen nebo výzvu, kterou byste si chtěl v budoucnu splnit? 

Profesně bych se chtěl více prosadit v USA. Je to největší trh a většina velkých zbraňových influencerů pochází právě odtud. Většinu z nich osobně znám, jednomu jsem byl dokonce na svatbě, ale to ještě neznamená, že mě zná tamní publikum.

Ideální by bylo postavit kolem toho vlastní firmu a díky ní se plně osamostatnit.

Je pro vás propojení práce s koníčkem i jednoznačná náplň volného času? „Vypínáte“ vůbec od práce?
Budete se divit, ale stačí být na střelnici, nemít na sobě namířenou kameru a nepřemýšlet nad obsahem. Mít před sebou náročnou střeleckou situaci a snažit se najít nejlepší kombinaci času a zásahů.

Naopak, když si lehnu do teplé vany, rozjedou se mi v hlavě „vodopády“ myšlenek – co ještě musím udělat a co jsem pokazil. Poslední dobou to nahrazuji i střílením ve virtuální realitě ACE XR, kde dokážu také dobře vypnout.

Je něco, co o Vás fanoušci možná vůbec netuší? 

Myslím, že toho o mně neví spoustu. Chápu, že si ke mně chodí pro informace a zábavu spojenou se zbraněmi, takže jim necpu třeba videa z procházek se psem. Ale pokud mám něco pustit, tak asi o mně fanoušci neví, že jsem původně vystudovaný účetní.

Jak důležitý je pro Vás pobyt venku a pohyb v přírodě? 

Čím dál důležitější. Většinu dne dnes člověk tráví u monitoru nebo s mobilem v ruce. Je to klišé, ale vím, že jsem do určité míry závislý na dopaminu z internetu. O to víc si uvědomuji, jak důležité je jít ven a žít reálný život.

Velkým motivátorem je pro mě pěkné počasí. Když je venku hezky, i sebevětší projekt musí počkat. Jak říkám – mojí motivací je dělat věci, které stojí za to si pamatovat. A to rozhodně nejsou hodiny strávené u počítače.

Provází vás pěkným počasím i adrenalinem v průběhu dne i čtyřkolka od MOTO UH . Pamatujete si své první svezení?

Na to nejde zapomenout! Popravdě jsem ani nepotřeboval zkušební jízdu a moje první jízda byla rovnou cesta z MOTO UH domů. Neměl jsem najeto tisíce kilometrů, takže to pro mě bylo všechno nové.

K čemu ji využíváte nejčastěji: k práci v terénu, zábavě, přejezdům nebo ke všemu dohromady?

Využívám ji hlavně jako pracovního pomocníka. Jsem myslivec a je to perfektní stroj do honitby. Dostanu se s ní prakticky kamkoliv a udělám spoustu práce – ať už vozím krmení do krmelce, nebo tahám pneumatiky a jiný nepořádek, který jsou lidé schopni vyvézt do přírody.

A samozřejmě je s tím spojená i zábava. Jediné, co je potřeba, je se v zimě dobře obléct. Ale právě to, že nejste zavřený „v plechovce“, ale jste venku v přírodě, má svoje kouzlo.

V čem Vám čtyřkolka reálně usnadňuje práci nebo každodenní fungování? 

Jak říkám – je to pracant. Nepoužívám ji každý den, ale když už ano, tak výrazně pomůže. Ať už svážím dřevo nebo jiný materiál na vozíku, nebo potřebuji navijákem vytáhnout ulovenou zvěř z nepřístupného terénu. Dnes si už bez ní fungování v honitbě moc neumím představit.

Máte za sebou nějaký zážitek se čtyřkolkou, na který jen tak nezapomenete? 

Asi nejsilnější zážitek byl letos v zimě, kdy napadlo hodně prašanu. Vyrazil jsem natočit video o lovu v takových podmínkách. Měl jsem v hlavě scénář, ale samotná cesta mezi poli a lesy v hlubokém sněhu byla zážitkem sama o sobě.

Když jsem vypnul motor, bylo absolutní ticho. Byl to až magický moment – být úplně sám v přírodě, všechno kolem zasněžené a klidné.

Doporučil byste čtyřkolku i lidem, kteří ji berou primárně jako pracovní nástroj?

Právě těm bych ji doporučil nejvíc! Samozřejmě je to i zábava, hlavně v terénu, ale pokud bych chtěl stroj čistě na zábavu, spíš bych si pořídil motorku. Čtyřkolku vnímám primárně jako velmi praktického pomocníka.

Jakou roli hraje technika obecně ve Vašem životě? 

Vždycky jsem měl rád motorky i auta. Měl jsem představu, že jednou budu mít veterány a po večerech je opravovat. Upřímně ale musím říct, že jsem na to nikdy neměl dostatek znalostí ani vybavení.

Nějakou dobu jsem měl motorku z roku 1991 a také Škodu 1203 z roku 1969. Postupně jsem ale došel k tomu, že chci věci spíš používat než se v nich neustále hrabat. I proto jsem chtěl čtyřkolku novou. A člověk pak opravdu ocení, když přijde ke stroji, otočí klíčkem a ten bez problémů nastartuje.

Co považujete u strojů a vybavení za klíčové – výkon, spolehlivost nebo jednoduchost?

Asi už z předchozí odpovědi vyplývá, že pro mě je nejdůležitější spolehlivost. Potřebuji, aby věci fungovaly tak, jak mají. Výkon je samozřejmě příjemný bonus, ale nikdy pro mě nebyl rozhodující.

Důležitá je také odolnost. Velkou radost mi dělá například oplechování podvozku. Dodává mi to klid při jízdě v hustém porostu, kde není pořádně vidět a kde může každá větev nepříjemně překvapit.

Kam byste se chtěl se značkou Czechmyguns posunout v příštích letech?

Určitě ji chci dál rozvíjet spolu s projektem Czech Firearms Podcast. Ideálně směrem k větší nezávislosti, ale to je zatím hudba budoucnosti.

Budujeme také e-shop Land Of Liberty, takže je možné, že se to časem posune i tímto směrem. Každopádně Czech My Guns chci dělat pořád – dokud budou existovat zbraně.

Co byste poradil lidem, kteří chtějí spojit koníček s prací? 

Pokud jste si jistí, že vás ten koníček neomrzí, nemějte strach. To rozhodnutí není jednoduché ani rychlé – člověk k němu musí postupně dospět.

Pokud se vám ale ta myšlenka neustále vrací, běžte do toho. Je to rozhodnutí, kterého nebudete litovat.

A na závěr – kde Vás letos můžeme potkat v terénu nebo na akcích? 

V terénu prakticky kdekoliv v okolí Vyškova. A z akcí například na střeleckém závodě CZECH COMBAT, kterého se pravidelně účastním a kde jsou i stanoviště kombinující střelbu a jízdu na čtyřkolce.