Jan Révai: Zrychlení BYD je jako ve stíhačce

Ambasadorem značky BYD pro Českou republiku se při slavnostním otevření prvního oficiálního showroomu této globální značky u nás stal herec a také cestovatel Jan Révai, který si mezi natáčením našel čas a přijel právě vozem BYD do Uherského Hradiště.

Honzo, nemůžu vám položit první otázku jinou než: Jaká byla cesta? Užil jste si technologiemi našlapané BYD?

Cesta byla mokrá místy suchá, ale vás bude spíš zajímat, jestli pohodlná nebo dlouhá. Obojí! Dlouhá, protože to mám od baráku k vám pouhých 266km a pohodlná, jelikož jsem se vezl na vlnách plně elektrického Sealionu, který nabízí vysoký komfort. 

Vy jste na Slovácku už jako doma. Postupně poznáváte showroomy skupiny AUTO UH. Po showroomu Araver ve Starém Městě, kde jste byl častým hostem s Volkswagenem iD 7, jste se posunul o pár kilometrů dál do Uherského Hradiště Za Olšávku. Jak se vám zamlouvá nový showroom BYD?

Já asi úplně neumím ocenit rozdíly mezi showroomy, ale je nový, čistý a zajímavý tou vlnou vytvořenou ze zdi. Hned mě ovšem zajímalo, jestli to byla místní invence nebo požadavek z východu. B je správně. Ale každý, kdo byl v Pekingu nebo Šanghaji ví, jak si Číňané potrpí na styl a technologie. A v tomto případě je to velice vkusné.

Nezaskočil vás hned ve dveřích robot, který je schopen nejen návštěvníkům showroomu představit vozy BYD, ale na pódiu při slavnostním otevření i zatancoval?

Nezaskočil, pořád se tam s někým “ vybavoval ” a když měl pak při zahájení zatančit, tak se mu nějak nechtělo. Ale zahlédl jsem ho, jak si dost rozumí s dětmi.

Nemáte obavy, že vám hercům vezme „chleba“?

Ani náhodou.

Jaký máte vůbec vztah k umělé inteligenci?

Vlastně nijak zvlášť negativní, naopak rád bych stíhal pochopit všechny možnosti a funkce různých platforem ať už v autech nebo elektronických zařízení. Ale zatím na to nemám čas a používám vše v rámci možností tak nějak intuitivně.

Z evropské koncernové značky VW jste přesedlal do asijského BYD. Je to skutečný tygr z Východu?

Tygr? To nevím, ale zrychlení má jak stihačka. 

BYD je světovým lídrem v elektromobilitě. Máte možnost srovnání s evropskými technologiemi nabitého iD 7. Kdo a v čem ve vašem srovnání vítězí?

Pojďme to nenazývat vítězstvím, ale BYD jednak dál dojede a za druhé je pohodlnější a pocitově lehčí, takže v tomto ohledu vede. Na druhou stranu ID7 mě přišla taková tužší, kompaktnější oproti “ rozhýbanému “ BYD. V každém případě má BYD podle mě vyspělejší infotainment.

Je elektromobilita skutečně jednoznačnou dopravní platformou budoucnosti?

Na to já asi neumím odpovědět. Myslím, že prvotní většinové nadšení trochu opadá, ale našlo si spoustu příznivců, včetně mě. To, jak to bude dál se teprve ukáže. Evoluce je nezastavitelná věc a v tomto případě i velice rychlá. Uvidíme za jak dlouho najdeme ideální řešení ku spokojenosti nás všech.

Je pro vás příklon k elektromobilitě revolucí v cestování? Přece jen už to není tak, že dochází palivo, tak zastavím u kterékoliv benzínky, načerpám, maximálně dám rychlé kafe a zase frčím dál. I přes moderní bateriové systémy dobíjení vozu přece jen zabere více času. Musíte přizpůsobovat tomu i svůj režim cestování, plánovat delší zastávky?

Já s tímhle absolutně nemám problém. Pokud vím, že jsem držitelem vozu, který má určitý dojezd, tak se tomu prostě přizpůsobím. A jestli trávím při dobíjení na stanici o něco víc času, to už je detail. 

Nenutí nás tyto zelené technologie a třeba i délka dobíjení k tomu, abychom přemýšleli nad svým životním tempem a není vlastně prospěšné, když ubereme nohu z plynu? 

To je hezká úvaha a správná, ale nemyslím si, že ji každý ocení. Protože když sešlápneme pedál plynu v elektrickém autě, tak nás to vystřelí mnohem rychleji! Vše je o nastavení každého z nás. 

V rukou jste měl BYD Seal 7, asi největší klenot ve sbírce této značky. Co jste si v jeho kokpitu nejvíce užil?

BYD Sealion 7 jsem si užíval celý půlrok a musím říct, že velice intenzivně. Opravdu povedené a líbivé auto, které zaujme a nezůstane bez povšimnutí. Nicméně hned při prvním rozjezdu jsem byl překvapen množstvím bezpečnostních upozornění, které jsem si musel trochu zredukovat. Ovšem samotná jízda a ovládání vozu je velice lehká a ji si ji užíval už od prvních kilometrů.

Tato značka připravila pro své klienty i libůstku v podobě zabudovaného karaoke v entertainmentu všech vozů. Hodil vám výrobce touto vychytávkou rukavici a zazpíváte si v autě někdy?

Tak to je jedna z věcí, kterou jsem vynechal. Ale vím, že karaoke všeobecně v Číně milují.

Která z technologií BYD vás nejvíce příjemně překvapila a udělala vám radost?

Určitě bezdrátové nabíjení telefonu a variabilita nastavení vnitřního prostoru. 

Sealion 7 jste už otestoval, čím teď jezdíte a naplánujete si se současným vozem nějakou speciální trasu, na které se bude chtít s dalším vozem BYD seznámit?

Nyní si užívám Seal U DM-i a těším se, že konečně poznám i hybrid. A protože cesty moc neplánuji, tak se nechám překvapit co mě s tímto korábem čeká za dobrodružství. 

V létě jste nemohl navštívit AUTO UH FEST, protože jste natáčel v Turecku EXTRAKTORY II. Je natáčení v zahraničí pro herce náročnější než v tuzemsku?

Co se týče Extraktorů, natáčení bylo náročné, protože jsem během šesti týdnů létal tam a zpět, celkem 5x. Točili jsme na východě Turecka, kam nelétají přímé spoje, takže to s přestupem zabralo celý den. Ale důležitější je samotné natáčení a my začali nočním natáčením. A to, když se vrátíte po pěti nočkách do Prahy na představení, tak nejste úplně fresh. Pak odehrajete 4 za sebou jdoucí nádherné, ale náročné Madisonské mosty a mažete zase zpátky hrát si na vycvičenou elitní jednotku, která se chystá vystřílet celý Hisbaláh a rozhodně vás nečeká týden na pláži. Naopak, 12ti až 14ti hodinové směny plné akčních scén. Takže ano v tomto případě bylo natáčení náročné.

 

Máte zkušenosti i se zahraničními produkcemi? Je spolupráce s nimi snadnější, příjemnější?

To záleží na spoustě okolností, od scénáře přes produkci, po kolegy a režiséra. Zároveň je taky důležité s jakou energií vstupujete do projektu vy, jak moc jste připraven a schopen se napojit na jinou kulturu, nasazení, tempo atd. Dalo by se říct, že u nás se všichni tak trochu známe. Buď jsme spolu už točili nebo se minimálně potkali na nějaké akci. A hlavně, když si vás tady doma někdo vybere a obsadí, tak je to proto, že vás už zná. Sleduje vaší kariéru řadu let a vyhodnocuje proč oslovuje zrovna vás. Kdežto u zahraniční produkce si vás obsazuji na základě typu, castingu, selftape nebo z filmový datábáze na základě toho, že se jim líbí, jak hrajete. Ale neznají vás osobně, neví, jak nad postavou přemýšlíte. A tím se ta práce stává zajímavější, protože i vy se musíte v poměrně krátkém čase zorientovat a dostat ze sebe to nejlepší. 

Když natáčíte v zahraničí máte čas a chuť poznat i prostředí ve kterém pracujete z pohledu běžného turisty?

Takhle chuť by byla, ale většinou chybí ten čas. A když už se najde, tak rozhodně ne ve stopách běžného turisty.

Natáčíte v zahraničí, přitom hrajete i v divadelních projektech u nás. Je nejnáročnější neustálé pendlování nebo je letadlo či jiný dopravní prostředek pro vás příležitost regenerovat?

Jak jsem říkal, pokud to není 5x do měsíce, tak se na ty přelety i těšíte.

Hrajete také s Vandou Hybnerovou v Madisonských mostech v unikátní multižánrové Nové spirále na Výstavišti. Je náročnější zvládnout moderní scénu s kruhovým hledištěm než klasickou divadelní forbínu?

Nemyslím si že by to bylo náročnější. Je spousta titulů nebo postav, které budou mnohem náročnější v klasickém divadle.

Zvládnout takové netradiční prostory je pro vás výzva?

Ano. Musím říct, že když jsme začali zkoušet, byli jsme hodně zvědaví, jak to režisérka Viktorka Čermáková uchopí. Jak si poradí s takovým prostorem a dvěma herci. Takže to byla výzvy pro nás všechny.

 Rád se posouváte novými technologiemi nebo jste spíše konzervativní?

 Nepovažuji se za konzervativce, který odmítá vymoženosti dnešní doby. Naopak mě imponuje evoluce, která mění historii vývoje a s tím spojené výhody. Ale je pravda, že ne všechno stíhám pochopit. A spoustu věcí už asi ani nepochopím.

Jste příznivcem klasického, kamenného divadla nebo moderních scén, jako je právě Nová spirála.

Obého. Když se to stane! Když se potkáte se s lidmi, se kterými si máte co předat a vytvoříte něco krásného, tak je jedno v jakém prostoru to bude.

S Vandou Hybnerovou táhnete celé představení sami. Je to pro herce náročnější než „ansámblovka“ nebo vám vyhovuje více „chytnout rytmus“ a odtáhnout celé představení ve dvou?

Já miluji být na jevišti od začátku do konce. Vnímat, jak dostáváme diváka do děje, uhranout ho odžitím si těch dvou hodin na jevišti v cizí kůži a přesvědčit ho, že udělal dobře, když se rozhodl nezůstat doma sedět na gauči a investoval ty nekřesťanské peníze za lístky do divadla, kde se pak zasměje nebo rozbrečí, nejlépe obojí. Miluju!

A je jedno jestli ve dvou nebo v kolektivu.

Na čem teď aktuálně pracujete? Je to spíše filmová, televizní nebo divadelní tvorba?

Právě teď mně skončil obrovský maraton. Po dotočení Extraktorů jsem natáčel s Alicí Nellis Mladou krev, v průběhu toho jsem si odskočil do pořadu Zakázané zóny, což je převzatý dokument o místech kam se běžně veřejnost nemá šanci dostat. A tak jsem si jako průvodce mohl vyzkoušet spoustu zajímavých profesí. Například výcvik jednotky rychlého nasazení, nebo pomáhat při převozu nadměrného nákladu či zažít každodenní rutinu hasičského záchranného sboru. A právě teď jsem dotočil polovinu nově připravovaného seriálu pro Novu. Do toho stále jezdíme s Pavlem Liškou naše vandrácké přednášky. 

Jste s Pavlem rozdílné povahy a jakou máte prevenci na ponorkovou nemoc?

No museli jsme si nejdřív vším projít, hádat se, přesvědčovat, urážet, odcházel, zpytovat a porozumět. Je to složité, protože jsme opravdu každý jiný, ale po těch let jsme se naučili navzájem se respektovat, přecházet malichernosti a nacházet společné cíle. 

 Je interakce s diváky a vašimi fanoušky nabíjející?

Samozřejmě, ale stejně tak může být ubíjející. Záleží na tom, jak se to sejde.

 V divadelní verzi Rebelů v Hudebním divadle v Karlíně jste si střihl po dvaceti letech roli tatínka hlavní postavy Terezy. Jaké je hrát na jevišti příběh, který jste intenzívně zažíval před řadou let? Navíc v jiné generační roli „svého tchána“?

Je to dojemné, když sleduju ty mladé talentované kolegy, kteří často na těch Rebelech vyrůstali a teď se jim splnil sen, že v tom hrají na jevišti karlínského divadla. 

A postavu tatínka Terezy vnímám jako takový bonus, že jsem se posunul do role Tomáše Hanáka, který byl mimochodem v době natáčení mladší než já teď.

Pořád Rebelové táhnou? Bere tuto klasiku i dnešní generace mladých?

Představení se hraje párkrát do roka, ale vždy je vyprodané a na konci standing ovation. Je krásné, jaký mám představení přesah a baví všechny generace. 

 Nezamíříte v dohledné době (listopad 2025 až březen 2026) s nějakým ze svých projektů pro fanoušky na Slovácko?

Bohužel nemám teď na repertoáru žádné zájezdové představení, kromě vandráckých besed o Papui Nové Guinei. A věřím, že zamíříme za vámi i sem na Slovácko.